Umíte rozdávat lásku?

Milí čtenáři,
v dnešním článku vám přináším trochu hudební inspirace. Nevím, jak to máte vy, ale pro mě hudba znamená opravdu hodně. Můžu u ní nejen odpočívat, ale také hodně přemýšlet. Právě proto jsem se rozhodla, že bych mohla články v této rubrice pojmout trochu netradičně, a ke každému z nich nakonec přidat nějakou otázku pro zamyšlení. Pokud máte po ruce sešit, můžete si svoje myšlenky k dané otázce zapisovat. Toto "cvičení" vám pomůže pochopit vlastní myšlenky a jednání, zlepší vám den nebo vám naopak ukáže, na čem byste měli v životě víc pracovat, abyste se cítili lepší a šťastnější. Doufám, že se vám tato forma článků bude líbit a najdete zde nějakou inspiraci. Pojďme si poslechnout píseň God bless the child...

5 důvodů proč muži neradi mluví

zdroj: pixabay

Krásný den všem!

Dnešní článek je takovou přílohou k seriálu Mluvit, ptát se, milovat. 

Mí pravidelní čtenáři vědí, že se zajímám o komunikaci mezi mužem a ženou. Věřím, že umění mluvit je uměním milovat a rozhovor je jedním ze základních pilířů dobrého vztahu. Je to něco, na čem je třeba velice dlouho pracovat, ale výsledek opravdu stojí za to. Vidím obrovský rozdíl mezi vztahem založeným na vzájemné důvěře a společných rozhovorech, a vztahem, ve kterém se lidé bojí tomu druhému otevřít.

Komunikace je však někdy těžkým oříškem. Nedávno se mě jedna žena zeptala, jak začít s partnerem mluvit. Moc by si přála se svým přítelem komunikovat otevřeně, ale on se tomu vyhýbá, raději se vším souhlasí a naštvaně odejde, než aby se aktivně zapojil do diskuze a vyjádřil svůj názor. Pokud máte podobný problém, příčin může být hned několik.

Síla modlitby - příběh Lillen

Krásný den všem!

Jelikož máme neděli, řekla jsem si, že by to chtělo nějaké Boží povzbuzení, článek, který by nám připomněl, že Bůh je mocný a dělá zázraky! Proto jsem vybrala tento nádherný příběh, který  mi poslala Lillen. Myslím, že je pro nás důkazem veliké Boží moci a lásky! Možná ho znáte z mého předchozího blogu, který jsem nedávno úplně zrušila. Myslím, že by byla škoda, kdyby zůstal pohřbený spolu s blogem, proto jsem se rozhodla ho zveřejnit zde, a věřím, že ani Lillen nebude proti :)

Síla modlitby - andělé pomáhají a chrání. Co vyprávěl můj pradědeček.

zdroj: pixabay.com

Doufal jsem, stejně jako ostatní, že se válka chýlí ke konci. Byl jsem zavřený v koncentračním táboře, odkud nás ale vyvedli a teď zavřeli ve starém kostele. Mí spoluvězni umírali hladem a já jsem cítil hlad, který krmná řepa nedokázala zahnat. Někteří z těch, kteří byli se mnou, dokonce někde chytili vyhublou kočku a stáhli ji z kůže, aby mohli alespoň takhle utišit svůj hlad. Měl jsem neochvějnou důvěru v Boha. Vždyť on ví, jak tu trpím. Proč mě Němci zavřeli? Vůdce nechtěl, aby se přispívalo na postižené děti, neměli právo na život. Někdo mě udal, ale Bůh mu odpusť, kdo ví, co vytrpěl, když se z něj stala taková krysa. Stál jsem u jedné zdi, kde dřív asi stával oltář a modlil jsem se k Bohu a k andělům, ať mi pomůžou, ať mě nenechávají v nouzi. Šeptal jsem slova modlitby, když jsem uslyšel zřetelný hlas: "Nestůj tam! Nestůj tam! Okamžitě pojď na druhou stranu!" Bál jsem se opustit své celkem bezpečné místo, zvláště, když všude kolem mě padaly bomby. V takových chvílích ovšem člověk obvykle poslechne, a tak jsem poslechl i já. Ještě jsem se ani nezastavil, když přesně do místa, kde jsem stál, praštila bomba. Bůh poslal anděla a ten mi zachránil život… Můj pradědeček se z koncentračního tábora vrátil, a dokonce žil ještě dalších dvacet nebo třicet let. Shodil určitě dvacet nebo třicet kilogramů a když jej zachránili vojáci a dávali pohublým vězňům najíst, někteří umírali, protože jejich vnitřnosti na tak velké porce (dětské) nebyly po tolika letech utrpení zvyklé. Já ho nepoznala, ale tyhle příběhy vyprávěl mé babičce, která k němu měla velmi blízko.

I díky němu nedokážu věřit tomu, že by v tomhle světě neexistovalo dobro, že by neexistoval Bůh, dobrý otec, který nás chrání a na kterého se můžeme spolehnout.

Tímto bych chtěla Lillen moc poděkovat za nádherný příspěvek. Pokud byste se i vy chtěli podělit o svůj příběh nebo svědectví, určitě neváhejte a napište mi do komentářů nebo mi pošlete email na:  life-in-words@seznam.cz