27. listopadu 2016

Láska jako z románu


Píšu a mažu, píšu a mažu, a marně si hlavu lámu, jak začít tenhle článek.
Proč neexistuje nějaká příručka na to, jak psát o lásce aniž bych vás odradila hned první větou?
Možná, že by mě někdo z vás nazval naivní puberťačkou která věří zamilovaným báchorkám.
Proč? Protože mám ráda knihy Nicholase Sparkse. A nejen to. Já jim věřím. Věřím, že láska, kterou tento autor popisuje není jen pohádkou, ale že může potkat každého z nás. Protože věřím, že Sparks popisuje lásku, jakou pro nás připravil sám Bůh - krásnou, dokonalou, nezkaženou. Vzácnou.

"Opravdová láska je vzácná a je to to jediné, co dává životu skutečný smysl" ( Nicholas Sparks, Vzkaz v láhvi) 



Neříkejte mi, že to není pravda, protože já tu lásku viděla. Ne na filmovém plátně, ne v romantické knize. V životě. A pokud takovou lásku napsal život, pak v ní budu věřit. Navždy.
Když se začtete do knihy Zápisník jedné lásky, uvidíte ty dva...


Muž, kterému leží na klíně rozevřený zápisník, zažloutlý a silně ohmataný.Žena, ztracená a vystrašená jež si uchovala jen ubohé zlomky vzpomínek na vzácnou lásku
Avšak potom jí on začíná předčítat.


Nicholas Sparks popsal lásku dvou lidí, která trvá na věky. Lásku, ve kterou lidé jen stěží dokážou uvěřit. Jenomže já Noaha a Ellie viděla. A chtělo se mi brečet. Dovolte mi vyprávět vám tento příběh:

Už jsou to víc než tři roky, kdy jsem pomáhala připravovat oslavu narozenin v domově pro seniory. Byl to nezapomenutelný zážitek. Všechny stařenky a stařečkové se na mě usmívali. Vařila jsem jim kávu, roznášela chlebíčky a zpívala společně s nimi Živijó, živijó, živijó, živijó. Pak jsme je spatřila. Seděli u stolu na opačné straně. On veselý, čilý, samý úsměv a legrace. Hrál na housle a bavil celou společnost starými dobrými písničkami. Ona na kolečkovém křesle, nemohoucí, odkázaná na pomoc svého manžela. Nemohla se sama najíst, napít, nemluvila jen pořád dokola tiše opakovala "Bože, Bože" On ji hladil po vlasech, líbal na čelo, krmil a opakoval ji jak moc ji miluje.
- Je to báječná žena. Hrozně moc toho pro mně v životě udělala. Když se v noci budí a má zlé sny, vždycky ji obejmu a utěšuji. Miluji ji a budu s ní do konce života. - říkal.
Byla jsem dojatá. Něco tak nádherného jsem doposud viděla jen ve filmech a v knihách. V tu chvíli jsem si opravdu uvědomila, jak velkou moc může mít láska.

"Jsi odpovědí na každou modlitbu. Jsi píseň, jsi sen, jsi šepot a já jen žasnu, jak jsem mohl tak dlouho žít bez tebe" ( N.Sparks, Zápisník jedné lásky)
Nevím, jestli ti dva ještě žijí, nebo už odešli za lepším, ale nesmírně bych jim chtěla poděkovat za to, co mě naučili a co dneska můžu říct vám: Milujte se, dávejte druhým to nejlepší z vás. Protože láska je víc než jen romantické večeře při svíčkách. Láska je to, co umíte dát druhému člověku. Láska je opravdová, silná a nic kromě vás ji nezničí. Jen člověk má moc zabít lásku, pošlapat, vyhodit. Jen Bůh má moc léčit a může vás naučit, jak milovat doopravdy. Uvěříte tomu ještě dnes ?

Nevíte co dál ?



3 komentáře:

  1. Zápisník jedné lásky je famozní knížka. Taky jsem z ní byla nadšená, když jsem ji četla :)

    Láska je dar. Mnozí ji za celý život nepoznáme, a mnozí hledáme úlomky něčeho jasného, světlého, krásného.
    Bůh je láska. A láska, boží, dokonalá láska, je světlo, a v tom světle není žádná tma. Tomu já věřím.

    Přála bych si, aby si celý svět vážil lásky, protože někteří z lidí jí okusí jen velmi málo. Ta nejlepší láska na celém světě je ta božská, ale myslím, že spoustě z nás Bůh dává zakoušet lásku mezi lidmi, aby pochopili, jakou láskou Bůh miluje nás - ať už je to láska milenecká, láska rodiče k dítěti, dítěte k rodiči...

    Ten poslední odstavec jsi napsala moc hezky, opravdu se mi líbí, a souhlasím s ním - že láska je víc než večeře při svíčkách, i že Bůh má moc vyléčit naše srdce, naučit nás opravdové lásce.

    Kdo má lásku, našel cenný poklad, našel to nejcennější na světě. Možná... možná je to pošetilé, ale já myslím, že láska otvírá brány do nebe. V jedné písničce, co znám, se zpívá, že "kdo byl milovaný, ten nepřijde do pekla..." No, já myslím, že je to trochu jinak, a to tak, že "Kdo miluje, ten nepřijde do pekla..." Možná je to zkreslené, možná to není správné, ale... já myslím, že pokud člověk na světě miluje aspoň jednu jedinou osobu, že by pro ni i zemřel, rozdal by se pro ni, nemůže být zatracen, a v jeho duši musí být nějaké dobro, světlo, které, jak napsal T. Špidlík: "Na věky bude zářit na věčnosti, a my s tím."

    Hezkou adventní neděli, Anie. A požehnaný adventní čas. :) Byl to moc hezký článek, díky.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano láska je to nejkrásnější v životě a každý ji může zažít- takovou tu na celý život... Lidé co tomu nevěří ji buď nezažili nebo jim někdo tak ublížil, že věřit přestali. Vždy je mi takových lidí líto, že ztratili naději a často v mladém věku protože někdo koho milovali jim ublížil a odešel z jejich života. Vždy to bolí, ale neznamená to, že jednou nemůže být líp a to štěstí člověka často potká když to nejmín čeká a neřeší. (vždyť i když spálíme jídlo neznamená to že ho budeme pálit pokaždé, poučíme se a příště to uděláme lépe) Lidi co stále tvrdí jak pro ně nikdo pravý není nebo si myslí že pravý je někdo kdo o ně nejeví zájem jen blokují cestu pravé lásce. Ta většinou přijde když ji nečekáte. Já sama si teď myslím, že jsem našla tu pravou lásku na celý život. Kde kdo mi řekne a už řekl že jsme mladá a ještě se několikrát rozejdu- ale proč? pro každého je někde ten pravý (a možná tech pravých je víc, jen se musí najít správný čas pro ně) a někdo ho najde dřív a někdo později. Vztahy prochází neshodami a dobami kdy pochybujeme zda to má smysl, ale o to silnější je když to překonáme- láska je to nekrásnější a neměla by se zatracovat a ukončovat z marnosti- často je pak totiž pozdě. Takže, já věřím že pravá láska je, věřím že jí teď prožívám a doufám a věřím, že ten můj sen mít lásku na celý život mi vyjde.

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherné, až se mi orosily oči.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář :) Přeji krásný zbytek dne!