2. listopadu 2016

7. díl - Místo pro hnízdečko lásky

Přeji vám všem krásný den! Určitě jste si všimli, že jsem v pondělí nestihla napsat slibovaný článek. Místo psaní jsem se totiž věnovala rozhovorům v praxi. Přítel byl na víkend u mě v Polsku, takže jsem samozřejmě raději byla s ním než s vámi (ne, to není kruté!). Pak jsem zase měla hodně práce. Však to znáte. A teď ? Kontroluji emaily, vařím oběd, a místo psaní bakalářky, píšu tenhle článek. V minulém díle jsem slibovala, že dneska to bude trošku delší. Už jsme si promluvili o minulosti, přítomnosti, o svých radostech i strastech, a proto je na čase se posunout trošku dál...


Jak si představuji náš dům?
zdroj:pixabay
Pokud se dva lidé opravdu milují, na ničem jiném nezáleží. Ani na penězích, ani na bydlení. Prostě na ničem. Ale opravdu tomu tak je? Nenechte se zmást. Láska je vážně to nejkrásnější, co nás v životě může potkat. Láská dává křídla, pocit naděje, bezpečí. Bylo by krásné, kdyby se opravdu nic víc nepočítalo. Bohužel to, jak a kde žijeme má na nás velký vliv. Dokážete si představit bydlení v starém, špinavém bytě, kde máte pocit, že se na vás všechno lepí? Věřte mi, nedokážete. Byla jsem jednou v takovém bytě, kde mi majitelka už u dveří otevřeně řekla, že nesnáší uklízení. No a musím se přiznat, že bych raději umřela žízní, než ji poprosit o skleničku vody. Nechci její dům popisovat jako doupě bezdomovce, protože k tomu měl opravdu hodně daleko, ale rozhodně to nebylo místo, kde bych si ráda lehla na gauč a odpočinula si po dlouhém únavném dni. Proto si vážně troufám říct, že to, kde bydlíme a jak náš dům vypadá je pro vztah velmi důležité. Sedněte si proto dneska společně a popřemýšlejte, co od vaší budoucnosti čekáte. Jak si představujete vaše společné bydlení, kde byste chtěli žít apod. 


Vesnice, malé město, velkoměsto


zdroj:pixabay
Říká se, že člověk si zvykne všude. Možná na tom je trochu pravdy. Otázkou však zůstává, zda zvyknout si znamená totéž, co být šťastný? Můžu dát příklad ze svého života. Od malička bydlím na vesnici. Mám to kousek na louku, do lesa, k řece. Z okna můžu pozorovat srny a zajíce, někdy se k nám na zahradu připlete ztracený ježek. Ráno mě budí zpěv ptáků, v zimě obdivuji zasněžené vrcholky hor. Teď jsem na vysoké škole, bydlím ve velkém městě. Když jsem doma chodila spát, vždycky v mém pokoji byla absolutní tma a ticho. Ve městě je to jinak. Teď jsem sice změnila bydlení, a je to mnohem lepší, ale pamatuji si, že v prváku 

i když jsem v noci zatáhla závěsy, vždycky bylo v pokoji hodně světla. Bydlela jsem u jedné z hlavních ulic, kde jsem celou noc slyšela auta, sanitky, troubení, křiky. Už je to třetí rok, co bydlím ve městě, a i když jsem si zvykla a cítím se tam dobře, vím, že bych si nedokázala představit tam žít navždy. Vždycky se hrozně ráda vracím domů a vychutnávám si tu nádhernou přírodu, která mě obklopuje. Za sebe můžu říct, že jako holka z vesnice se ve městě cítím jako zavřená v nějaké krabičce. Mám pocit, že můj život řídí někdo jiný. Ve městě můžu žít, ale jen když vím, že je to na pár let. Nedokážu si představit, že bych tam byla zavřená celý život. Věřím, že podobný pocit mohou mít lidé, kteří celý život byli v opačné situaci, bydleli ve městě a pak je někdo odvezl na vesnici. Najednou se cítí sami, nevědí co dělat, všechno je hrozně daleko, vlaky a autobusy jezdí jednou za hodinu, jestli vůbec. Město a vesnice to jsou úplně jiné světy, a není jednoduché si na takovou změnu zvyknout. O to těžší je se tam naučit žít a to místo si zamilovat. Proto neváhejte a promluvte si o tom, kde byste chtěli bydlet. Samozřejmě peníze tady taky hrají velkou roli, ale pokud máte možnost, najděte řešení, které bude vyhovovat vám oběma. 

Sami nebo s rodiči ? 

zdroj:pixabay

Pokud zvolíte byt ve městě, pravděpodobně budete řešit jen to, zda chcete platit pravidelně nájem nebo si ten byt koupíte. Těžší otázka vás čeká, pokud se rozhodnete bydlet na vesnici. Postavíte si vlastní dům nebo budete bydlet s rodiči ? Dobře si to rozmyslete a promluvte si o tom. Jaký máte vztah s tchyní a tchánem? Máte se rádi? Vycházíte spolu dobře?
Nebojte se na rovinu říct, že si život s nimi neumíte představit. Obzvlášť pro mladé lidi, je dobré když budou chvilku bydlet sami. Rodiče můžou být skvělí, ale musíte počítat s tím, že jejich názory budete mít možná na talíři každý den. Taky záleží, jak bude váš dům vypadat. Jestli na začátku budete mít společnou koupelnu a kuchyň, může to být těžké. Obzvlášť pro nás ženy, protože každá máme ráda jiný pořádek, vaříme v jinou dobu, jídlo připravujeme svým způsobem.Ve společné kuchyni je těžké se vyhnou dobrým radám "maminky".

Jak to bude vypadat ?


Když už jste si promluvili o tom, kde chcete bydlet, je také fajn se pozastavit nad tím, jak by mělo vypadat okolí vašeho domu. Chcete mít malou nebo velkou zahradu? Chcete bydlet blíž centra, kde je větší hluk, ale všechno máte po ruce, nebo raději někde dál? Chcete byt spíš v přízemí nebo nahoře v desátém patře? Pokud totiž stejně jako já nemáte rádi výšky, ta druhá možnost by vás moc nepotěšila.
Dále si promluvte také o velikosti domu nebo bytu. Jaké byste tam chtěli mít pokoje a jaký nábytek. Nesmějte se. Nemyslím, že si máte vybrat konkrétní pohovku, postel a televizi. Spíš si promluvit o tom, v jakém stylu by se vám bydlení líbilo. Já třeba nesnáším ty moderní byty, kde je všechno černo-bílo-červené. Nikdy bych se v nich necítila dobře. Naopak miluji dřevo a světlejší barvy. Každý to máme jinak, takže se nebojte a mluvte o tom, co se vám líbí. Hledejte kompromisy a připravujte se na společnou budoucnost. Nakonec se můžete zasnít a probrat detaily, které by se vám líbily. Květiny na oknech, obrazy na stěnách, krásné police s knihami-to všechno je tu proto, aby vám zpříjemnilo život a cítili jste se opravdu jako doma!

Hlavně nezapomínejte, že dům je jedno, ale domov tvoříte vy! Je to práce na celý život a všem vám ze srdce přeji, abyste v tom byli úspěšní! Mějte se krásně a těším se na vás zase za týden. Doufejme, že v pondělí :)

Pokud se vám článek líbil, zanechte komentář a můžete se taky podívat na předchozí díl.

8 komentářů:

  1. Pěkný článeček.
    Buď v klidu ;) samozřejmě že je lepší být s přítelem :) a blog počká ;).
    Jo je fajn se společně domluvit. Já jsem celkem ráda, že v téhle otázce se s přítelem celkem shodnem... líbí se nám pro bydlení společné věci- máme rádi dřevo a takovou tu klasiku... ne vše máme rádi stejné, ale celý život je o kompromisech, takže se zvládneme domluvit- i proto, že se ty naše vize zas tak nevylučují.
    Bydlet spolu ale asi zatím nebudeme. Přijde mi to docela brzo, i když mé srdce by bylo rádo protože bych s ním nejradši byla každý den- chybí mi už pár hodin potom co sním nejsem :D ale zatím nejsou moc peníze na vlastní bydlení- no a s jeho rodinou, i když je fajn, žít nechci.
    Jinak já také preferuji život na vesnici, ale vadí mi to, že je vše tak daleko- aspoň u nás kdy v naší mini vesničce nemáme ani obchod a busy do města jezdí z vedlejší vesnice, kam se často musí pěšky. Město mám ráda v tom že je vše blízko... ale je moc rušné. Bydlela jsem ve městě několik let a už bych to zpět nevrátila. Jsem teď na kolejích v Praze a bože, je tu tolik lidí- že se mi z toho někdy fakt motá hlava a stále hluk-špatně se mi tu spí...to potom vždy ocením když přijedu domů kde je klídek a spím jako miminko. Obojí má své klady ale i zápory a mým snem je jakýsi kompromis, prostě domeček na kraji města, kde není tak rušno, ale je to blízko všemu či busu co mě doveze kam budu chtít. To by byl ideál. a můj vysněný dům je srub- miluju dřevo a jeho vůni a přijde mi to neuvěřitelně útulné(a na tom se k mé radosti s přítelem shodnem :D ) Tak uvidíme co nakonec vyjde...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozumím :) Já jsem s přítelem skoro 4 roky, ale zase si stojím za tím, že bych s ním nechtěla bydlet před svatbou. Prostě mi přijde, že je to pak krásnější, že ta svatba opravdu něco změní a kdybychom už spolu bydleli byla by to vlastně jen formalita a ne nějaký krok do něčeho opravdu nového. Je skvělé, že se s přítelem na tom shodnete, určitě vám to hodně usnadní rozhodování. Moc ti přeji, aby se ti splnil sen a jednoho dne jsi měla svůj vysněný útulný srub! Měj se krásně a ať se ti daří ve všem!

      Vymazat
    2. Páni 4 roky, to už je pěkná doba :). Myšlenka o bydlení až po svatbě je hezká... ale pro mě to není tak podstatné. Ale jednou svatbu chci...v těch krásných šatech, kdy je celý cen jenom můj a vše je tak krásné. A taky se myslím že i kdybychom spolu už bydleli svatba by i tak nebyla jen formalita. I proto že dneska se většina mladých párů brát nechce. Ale tak každému vyhovuje něco jiného a hlavni je, jestli ho to dělá šťastným ;) A tobě ať se též daří ;)

      Vymazat
  2. Tohle je jedna z věcí, na které v podstatě ztroskotal můj poslední vztah a ta věc samotná ztroskotala na penězích. On si člověk může vysnít ten domeček na vesnici s velkou zahradou, ale jak na to nemá, tak je úplně jedno, že to oba moc chtějí, ceny nemovitostí, hypoték a stavebních prací jsou neúprosné.
    Momentálně ani já sama v tomhle nemám jasno, natož kdybych to měla sladit s někým druhým. I s tím nábytkem. Asi ani pořádně nevím, co se mi líbí, protože celý život žiju buď doma, kde je to zařízeno prakticky od mého narození nábytkem z druhé ruky, ten bych doma mít nemusela, a nebo po různých studentských bytech, kde prostě beru, co je, a vymýšlet si, co by se mi líbilo, nemá smysl. Obávám se, že si jednou pořídím nábytek, který mě okouzlí v obchodě, ale doma za běžného provozu zjistím, že to není pro mě. Ale to je ještě ve hvězdách.
    Rozhodně je to věc, ve které by měl mít pár jasno, "než do toho praští", minimálně vědět, jestli to směřovat do města nebo na vesnici, do bytu nebo do domu. Já jsem na rozdíl od tebe městská holka, ale právě proto mě občas láká vyzkoušet si ten klid vesnice, blízkost přírody, ale je to stejné jako s tím nábytkem. Co když do toho půjdu a pak zjistím, že mi chybí město? To aby člověk bydlel jen po podnájmech, aby mohl být podle potřeby stěhovavým ptákem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že člověk si může něco vysnít a pak mu finance nedovolí si ten sen splnit. Tímto článkem jsem taky nemyslela hnát se slepě za svým snem, ale spíš si uvědomit, kterým směrem jít a najít rozdíly. Protože když chlap chce bydlet u rodičů , kteří jeho holku moc nemusejí, je to trochu cesta ke ztroskotání vztahu. Nebo když jeden miluje velkoměsto a druhý vesnici, taky je třeba si to uvědomit a najít kompromis. Já jsem kdysi strašně chtěla velký dům a velkou zahradu, ale teď, když jsem starší se na to zase dívám víc střízlivě :D stačil by mi menší domek s menší zahradou, nebo na začátek nějaký byt na okraji města. Co ale vím, že kdybych musela celý život bydlet třeba v Praze, asi by mě to zničilo. Je to krásné město, ale jen na pár dnů. Celý život chci prožít někde, kde se cítím dobře. Neboj se i ty jednou budeš mít představu o tom, co se ti líbí a co ne. Když si budeš jistá, že jsi připravená s určitým člověkem prožít celý život, najednou se to trošku projasní a odpovědi přijdou samy. Od toho jsou právě společné rozhovory :) Přeji ti, abys objevila to, co opravdu chceš. Kdo ví, možná být stěhovavým ptákem taky není špatná volba? Někteří lidé si jinak ani život nedovedou představit. Každý jsme jiný a každému se líbí něco jiného! Držím ti palce, abys našla to pravé pro sebe! Měj se krásně Radko :)

      Vymazat
  3. Kruté? Já to chápu! :) Máš na to plné právo, a kruté to není, ani v nejmenším. Místo psaní bakalářky?? Ale... ale... ale už! :D (Jen legrace, samozřejmě. Ale nechci, abys kvůli nám zanedbávala povinnosti. ;) Byť jsem za článeček moc rááda!)
    No..
    k tomu nesnášení úklidu. Já sice uklízení nemusím, ale nesnáším kolem sebe nepořádek, nebo spíš... špínu. :D Nějaký svoje věci můžu mít v tzv. "uměleckém kreativním chaosu..." (JÁ V TĚCH VĚCECH MÁM ALE OPRAVDU SYSTÉM! FAKT!)... ale nesnáším kolem sebe špínu, pavučiny, atd.
    Popravdě... nikdy neříkej nikdy, ale bydlení s tchánem a tchyní si moc neumím představit. Možná tak jedině s oddělenými bytovými jednotkami, nebo tak. Ale co, to já teď řešit nemusím. I když samozřejmě záleží na lidech.
    Slyšela jsem už ale jednoho kněze vyprávět, co říkáš, že když jsou mladí ve vleku rodičů jednoho z partnerů, v drtivé většině případů to nedělá dobrotu...
    Vidíš, já se právě, narozdíl od mých rodinných příslušníků té "moderně nebráním, nevadí mi ty moderní kuchyně, atd... ale zrovna včera jsem celé tohle stanovisko přehodnotila, protože... jsem koukala na norské domečky, a ten dřevěný interiér - kuchyň s obývacím pokojem obložená dřevem, a tak... to mi vyrazilo dech, a nedostávalo se mi slov. Takže tě naprosto chápu.

    Jsem moc ráda, že jsi pro nás ten článek dala dohromady, moc se mi líbil. Měj se krásně, Anie... A mimochodem, ani mi ten článek dlouhý nepřišel :D Asi jsem čekala něco ještě delšího. (Takže kdybys někdy váhala, jestli část smazat, a jestli bys třeba konkrétně mě neunavila, neunudila, tak tedy ROZHODNĚ NE!!! :D)
    Děkuji :)
    Hezký víkend, všední dny...
    Ať ti On dá všechno, co potřebuješ :)
    ♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát za krásný komentář :) Teď už vím, že pro tebe jednou budu muset napsat celou knihu :D Možná příští článek bude delší. Chtěla bych se zase trochu rozepsat a přidat víc článků, nějaké ty recenze, myšlenky tak doufám a modlím se ať mě ta chuť nepřejde!!
      Taky se měj krásně!

      Vymazat
  4. Bydlela jsem s tchýní i tchánem, sama v paneláku, i s bordelářem....ve městě i na vesnici, takže spousta zkušeností a často ne příjemných. Spíš než o to KDE bydlet, jde o to, aby v domě či bytě vládla láska, pochopení, respekt, ohleduplnost... Ideálně na vesnici nedaleko města, velká zahrada, peníze na rekonstrukci...ale to je jen sen... Hodně štěstí, Anie.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář :) Přeji krásný zbytek dne!