30. srpna 2016

Ztracená v myšlenkách

Je večer a já přemýšlím...O životě a smrti, o lásce a zklamání, o všem co se v posledních dvou měsících stalo. Prohledávám články na svém předchozím blogu a stěhuji je sem. Protože je chci mít pohromadě, protože to jsou důležité myšlenky, protože mi na nich záleží. Protože je v nich kousek mě. Nemůžu je jen tak zahodit a zapomenout je. Musí být pohromadě s ostatními.
Článek, který si za chvíli přečtete jsem psala 30. srpna 2015 roku. Přesně před rokem. (Mě samotnou to teď překvapilo, doteď jsem to netušila) A přesně dnes mám úplně stejné pocity jako tehdy. Nevím, jestli je to náhoda, nebo ne? Já vlastně ani nevím, jestli na náhody věřím. Vím jen, že v tom článku je velký kus pravdy a velký kus mého srdce.  


27. srpna 2016

Závislost

Děsí mě dnešní děti. Děsí mě dnešní doba. Děsí mě budoucnost tohoto světa.
Když jsem byla malá, ráda jsem si hrála venku, blbla na kole. Domů jsem se vracela sice s odřenými koleny, ale šťastná. Dělala jsem si loďky z různých kusů dřeva, vařila polévku s hlíny a sbírala různé brouky do kyblíku. Připravovala jsem jim podestýlku s hlíny, trávy a kamínků a pak je hodinami pozorovala. Jednou se nám na zahradě zabydlely žáby a já jim udělala bazén z velkého kelímku. A věřte nebo ne, ony tam opravdu chodily plavat! Byly to opravdu šťastné okamžiky mého života.
Doma jsme měli jeden počítač, na který jsme mohly se sestrou jen na hodinku denně, někdy ani to ne. Ale bylo to fajn. Svůj první mobil jsem dostala sice brzy, ale bylo to proto, že jsem chodila sama domů. Rodiče mi vysvětlili-zmáčkneš dlouze 2, voláš taťkovi. Zmáčkneš 3, voláš mamce.
Pak jsem se postupně naučila další skvělé funkce, jako nahrávání zvuku, nebo změna tapety. To bylo prakticky všechno, co můj mobil dokázal. Kliknout na ikonku internetu jsem nesměla, protože by se rodiče nedoplatili....

25. srpna 2016

Nové knižní přírustky

Hory, svěží ranní vzduch, hlava v oblacím. Přesně tak vypadala moje dovolená v Krkonoších.
Práce, starosti, všechno šlo stranou. Jenomže, jak už to dovolené mají ve zvyku, z ničeho nic, bez upozornění skončila. Zůstaly jen slabé vzpomínky a pár fotek.
Naštěstí mi návrat do reality usnadnil krásný balíček, který na mě čekal v Zásilkovně.
Před odjezdem jsem si totiž objednala několik skvělých knih na bux.cz

Pokud už dlouho toužíte po krásné knize, ale štěstěna vám nepřeje, brigáda nevyšla, jedna kapsa prázdná, druhá děravá, NEZOUFEJTE! Mám totiž pro vás pár tipů na knihy opravdu za pár kaček! 

23. srpna 2016

Zamčená ústa

Čí odraz vidíš v zrcadle,
když lidé mlčí a jen tak jdou
květiny ve váze šeptají uvadle,
proč vaše ústa plná vody jsou ?

Mlčíte a němě hledíte před sebe.

Bojíte se zvednou výš zrak svůj.
A já se modlím hledíc do nebe
Nauč je mluvit Pane můj !



19. srpna 2016

Báseň o citech

Dejte mi malou sazeničku a vyroste z ní strom.
Dejte mi trochu lásky, a dřív, než udeří hrom
naučím lidi milovat.
Zmizí samoty vrásky, dobro necháme kralovat.
Život je vzácný dar a cit je jeho kořením.
Dejte mi trochu vody a poušť v oceán změním.
Oceán plný smíření, krev rudou daleko odplaví.
Nebudou války a násilí. Zmizí bolest a bezpráví.
Odložme všechny zbraně, vždyť zbytečné nám jsou.
Nedívejme se na ně, pojďme, kam lidé jdou.
Pojďme se dívat společně, jak sluníčko jde spát.
Není přeci zbytečné být šťastný, vesele se smát.
Jsme přeci jenom lidé, každý toužíme po citu.
Podívat se lásce do očí a říci : Děkuji, že jsi tu.
Pohladit po studené dlani, darovat úsměv jediný
Odhodit smutek a strádání, zakládat šťastné rodiny.
Dejte mi trochu naděje a naučím vás žít.
Ať se nic zlého neděje, dobře se budeme mít.
Dejte mi víru a skloním svoji tvářv modlitbě o novou sílu
a šťastný život náš...

18. srpna 2016

Můj knižní příběh

Každý z nás je jiný. Lišíme se vzhledem, věkem, barvou kůže, ale také tím, co máme rádi. Jsou lidé, kteří čtení milují, jsou takoví, kterým to nevadí, ale najdou se tu i ti, kterým se při pohledu na knihu vybaví jen špatné vzpomínky na školu a povinnou četbu. Přesto ani jeden z nás není horší nebo lepší.
Často se mi stává, že slyším, že ti, co nečtou jsou hloupí,omezení nebo naopak, že čtenáři jsou uzavření ve svých knihách a neznají normální život. Proč se musíme pořád srovnávat s ostatními a myslet si, že když někdo není jako já, tak je hned horší? Každý z nás je výjimečný. To si pamatujte.

10. srpna 2016

Sebevražedný oddíl - Recenze

Zdroj CSFD

Akční / Dobrodružný / Fantasy / Sci-Fi / Thriller / Komedie
USA, 2016, 123 min

Režie: David Ayer
Předloha: John Ostrander (komiks)
Scénář: David Ayer
Kamera: Roman Vasyanov
Hudba: Steven Price
Hrají: Will Smith, Jared Leto, Margot Robbie a další

Co se stane když posbíráte nejhorší vrahy a padouchy na celém světě, dáte jim do rukou nejlepší zbraně a pošlete je zachránit svět? 

7. srpna 2016

Vzpomínky na dětství

 


Vzpomínky na dětství, jsou jako křišťálová studna uvnitř vyprahlé pouště. 
Dřív nebo později si každý z nás rád zavzpomíná na oblíbené chvíle z dětství. Každý má totiž takový okamžik, na který nechce nikdy zapomenout. Ať už je to první návštěva ZOO, první dovolená u moře nebo obyčejné vaření polévky z trávy a hlíny, jsou to okamžiky, které vám nikdo nevezme.
Nezapomínejme na ně!

Dneska jsem si pro vás připravila ukázku obrázků, které jsem sice kreslila už dávno, ale vzpomínám si ně stejně jako na mnoho skvělých okamžiků z mého dětství. Jsou to obyčejné rychle kresby tužkou, ale přesto je mám moc ráda. Mají v sobě něco pozitivního, nějakou tu vzpomínku na dětství, bezstarostný život plný pohádek a hraní.

A co vy? Jaké jsou vaše nejkrásnější vzpomínky na dětství? Pochlubte se, ráda si je přečtu :) 




3. srpna 2016

Červenec s knihou

Konečně začaly prázdniny a já se mohla pustit do čtení. V červenci jsem chtěla dohnat všechno, co jsem během roku nestihla. Ti, kteří četli můj předchozí článek Červen s knihou si jistě pamatují, že to byl hodně špatný měsíc a nepřečetla jsem ani jednu knihu. Tentokrát jsem se ale snažila a přečetla toho docela dost :)

Přečtené knihy: 7 
První kniha, kterou jsem přečetla byla Pí a jeho život. Četla jsem ji v polštině, a jak jste si mohli přečíst v recenzi, hodně mě překvapila. Potom jsem si vzala knihu Konec řetězce, kterou jsem vyhrála minulý měsíc v soutěži (viz Červen s knihou). Pak jsem si chtěla opět přečíst něco polsky a sáhla po Dom zbrodni (česky Hadí doupě), krásnou oddechovou detektivku od Agathy Christie. Ještě jsem zůstala u detektivek, ale posunula se trochu výš na sever s knihou Sněhulák. U té mě docela mrazilo, takže jsem si pak musela dát trochu oddech a změnit prostředí a vlastně i dobu. K tomu

se mi ideálně hodila klasika Velký Gatsby, u které jsem si naprosto zamilovala obálku!
Mezitím jsem si v knihovně půjčila Čapka. Bílou nemoc jsem přečetla jedním dechem a už se vrhala na další knížku. Tou poslední byla Farma. Kniha, která ve mně zanechala zvláštní pocit...Ale o tom se víc dočtete v recenzi, pokud mi čas dovolí ji napsat.