1. května 2017

Plamen lásky

Když na svém těle cítím mráz
a celá se jen třesu,
věřím, že přijdeš, zlomíš tu hráz,
zachráníš mě a všechno snesu.


Protože Ty jsi oheň můj,
před Tebou ledy roztají,
cítím Tvé teplo, plamen Tvůj.
Ten, co mě hřeje potají.


Nebojím se, že zima zničí mě.
Nemám strach, že mi ublíží,
protože oheň spojil srdce dvě,
jsem v teple, nic mě netíží.

Jelikož Ty jsi oheň můj,
co hřeje mě každý den,
chci být jen s Tebou, stůj co stůj.
Vždyť ty Ty jsi můj ohnivý sen !!


Moji drazí přátele, pravidelní čtenáři, náhodní návštěvníci mého blogu, dneska jsem se rozhodla zveřejnit další "historickou" báseň. Tato slova o lásce jsem napsala 18.5.2013, tedy před čtyřmi lety. Tehdy jsem byla čerstvě zamilovaná do člověka, se kterým jsem chodila čtyři měsíce. A víte co, dneska to cítím stejně. Jsme spolu čtyři roky a skoro čtyři měsíce a je to nejlepší člověk jakého si ve svém životě dokážu představit. Ne vždy to bylo jednoduché, hodně jsme si spolu prošli, máme za sebou hodně nádherných a nezapomenutelných okamžiků, ale také hodně těžkých dni, kdy jsme o náš vztah museli tvrdě bojovat.

Proč o tom píšu? Dnes máme první máj-lásky čas. Pokud vás čeká romantický večer, tak si ho užijte naplno! Možná však potřebujete prolomit ledy, máte špatné období, hádáte se, a třeba dokonce přemýšlíte o rozchodu. Pokud ano, chtěla bych vás touto básní povzbudit. Udělejte dnes něco hezkého pro toho druhého. Udělejte tlustou čáru za tím špatným a začněte znova. Promluvte si o tom, co vás trápí, podělte se o svá tajná přání. Otevřete se jeden druhému. To opravdu pomáhá!! Přeji vám všem, ať vaše láska květe stejně jako květen, který nás dnes vítá teplými slunečnými paprsky.

Pokud hledáte inspiraci pro rozhovor, možná vám pomůže můj seriál Mluvit, ptát se, milovat.

Jestli máte nějaké otázky, nápady na články, které byste si rádi přečetli, chcete znát na něco můj názor, nebo se jen potřebujete s něčím svěřit, pokecat, určitě mi nechtě zprávu na facebooku. Ráda vám pomůžu pokud budu moct :)

9. dubna 2017

Jak se cítí Bůh ?

Dlouho jsem se chystala napsat tenhle článek, ale nevěděla jsem, jak začít. Pořád dokola jsem mazala věty, protože žádná z nich mi nepřišla dost dobrá. Jak totiž psát o někom, kdo je dokonalý? Boha se nedá popsat slovy. Musíte poznat Jeho lásku. Teprve pak pochopíte, o čem mluvím.
Pokud chcete najít k Němu cestu, možná vám pomůže příběh, který vám chci dneska vyprávět...

V sobotu jsem se trochu pohádala s přítelem. Tedy nebyla to přímo hádka, spíš malý problém, který jsem potřebovala vyřešit. Měla jsem plán, kvůli kterému nám něco nevyšlo. Nesměla jsem to prozradit, protože to bylo překvapení. Já viděla to dobré, věděla jsem, že nás čeká něco lepšího. Můj přítel viděl jen to, co nevyšlo. Večer jsme si psali, řešili to, ale najednou přestal odepisovat. Měla jsem strach. Nevěděla jsem co se děje. Zoufale jsem mu toužila říct pravdu, ale věděla jsem, že pokud to udělám, zkazím překvapení, které mám tak dokonale naplánované. Nemohla jsem usnout. Pořád jen zoufale čekala na jakoukoliv odpověď. Začala jsem být na něho zlá. Cítila jsem se ublíženě. Neměl právo mě ignorovat. Byl to náš společný problém, měli jsme ho řešit spolu.
Ráno mi napsal, že se mu to už o tom nechtělo mluvit. Potom se omlouval, ale já mu neměla co odpouštět. Nezlobila jsem se. Cítila jsem obrovskou lásku... 

Možná si teď říkáte, co je to za nesmyslnou historku. Nudná, bez děje a bez pointy. Ztráta času.
Pro mě ale znamená hodně. Uvědomila mi, jak velký a dokonalý je Bůh!!
Má pro náš život dokonalý plán, který my neznáme. Díváme se na všechno jen ze svého úhlu pohledu. Můj přítel nevěděl, co chystám. Cítila jsem se hrozně, když jsem viděla, že je zklamaný a ani ho nenapadne, že na něho někde čeká něco lepšího. Jak se asi cítí Bůh? Jak často ho o něco prosíme, ale On nám to nedá. Ne proto, že nás nemá rád. Právě proto, že nás tolik miluje, že připravil něco mnohem lepšího. My jsme však netrpěliví, chceme všechno hned. Nedíváme se na to, že jeho nápady jsou lepší. Bůh jen čeká, aby jednoho dne mohl vyskočit a zakřičet: Překvapení!!
Jak asi se cítí, když všechno připraví, nachystá, doladí detaily a my odmítneme přijít. Vykašleme se na Něho jen proto, že nám nedal, to co jsme chtěli. Je jako dokonalý táta, který se odmítne s dítětem dívat na televizi, jen proto že koupil lístky do kina. Dítě se však urazí, zavře ve svém pokoji a celé překvapení zkazí. Přesně tak, jako my to děláme Bohu.

Další věc jsem si uvědomila, když mi můj přítel neodepisoval. Byla jsem zlá, zklamaná, zmatená.
Pak mi došlo, jak často tohle dělám Bohu. Jak často se mu ozvu, ale pak najednou přestanu. Řeknu si, že už to prostě s ním nechci řešit. Ignoruji ho den, dva, týden. Jak se asi cítí, o čem přemýšlí. Možná je taky zmatený, zklamaný, ale nikdy není zlý. Nikdy mi nic nevyčítá. Když se ozvu je prostě rád. Říká, že je tu pro mě. Přesto, že jsem se na něho vykašlala, vždycky čeká. Čeká, až zase zavolám, aby se mě mohl zeptat, jak se mám. Není to úžasné, dokonalé a krásné?! Bůh je určitě smutný, když problémy, které jsme měli řešit společně si chci vyřešit bez něho. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, nikdy jsem to nebrala jako něco důležitého. Teprve teď o víkendu, když jsem se v takové situaci ocitla mi došlo, že to, co mi udělal přítel, já dělám Bohu skoro denně. Já jsem na přítele byla zlá, Bůh na mě nikdy!

Každý jsme kdysi byli v situaci, kdy jsme na někoho byli zlí, něco jsme mu vyčítali. Tisíckrát nás někdo zklamal, zranil, vysmál se nám. Každý den nám něco kazí náladu. Často jsme uražení, nezvedáme telefon, neodepisujeme na zprávy nebo vedeme tichou domácnost.

Pořád říkáme Bohu, jak špatný je, ale přemýšlíme někdy, jak by svět vypadal, kdyby jsme Bohem byli my? Podívejme se na svůj život. Nemá náhodou Bůh právo být na nás zlý, vyčítat nám něco. Nezklamali jsme ho snad tisíckrát, neranili ho a nevysmívali jsme se mu? Nekazíme Mu denně náladu tím, jak se chováme? Nemá náhodou právo být někdy uražený, ignorovat nás?

Přesto to nikdy nedělá! Nikdy nás neopouští, nikdy se nezlobí, nic nám nevyčítá. Pořád čeká až se zase ozveme, nikdy neignoruje naše prosby, nikdy nemá vypnutý telefon. Poslouchá nás ve dne i v noci. Tisíckrát jsme mu ublížili a zklamali Ho, ale On jakoby to neviděl. Přehlíží naše chyby, odpouští všechny hříchy a pořád nás miluje. I když jsme se k němu obrátili zády. Ještě máte pocit, že Bůh není dokonalý?

Podívejte se na svůj život a na to, jak se chováte k Bohu. Co byste udělali na Jeho místě? Milovali byste se tak, jak On miluje vás? Nebo byste už dávno ztratili nervy?

Neodsuzujme Boha, protože Jeho láska a trpělivost nemá žádné hranice. Raději se učme být jako On. Sama jsem to už tolikrát zkoušela. V každé situaci jsem si říkala, co by na mém místě udělal Ježíš? Jak by se zachoval? Tolikrát jsem zkoušela být jako On, chovat se k lidem se stejnou láskou, a tolikrát jsme selhala.

Už víte, proč Ho tolik obdivuji? 


24. února 2017

Knižní přírustky za poslední měsíce

Moje knižní dobrodružství pokračuje :) Přestože knihovnička praská ve švech, já pořád doufám, že je kouzelná a že se natáhne. Říkejte si, co chcete, ona kouzelná opravdu je. V posledních měsících se rozrostla o další nádherné přírustky, které bych vám chtěla v dnešním článku ukázat. Pokud hledáte inspiraci, nevíte, co číst, potřebujete nápad na dárek, pak jste tady správně. 

19. února 2017

Jediná cesta

Cestou šel smutek.
Šel pořád dál.
A s ním šel člověk, co v životě byl sám.
Plakal, když nikdo se nedíval.

Pak potkal ženu. Byla sama.
Zraněná, životem tvrdě potrestána.
Šla pořád dál a osud se jí vysmíval.

Však Bůh ví, proč sami byli
a nikdy lásku nespatřili.
Celý svůj život ji hledali,
až nakonec se setkali.

Oči i srdce prozradí, v čem síla lásky spočívá.
Žena dnes už nepláče a muž se na ni usmívá.
Říká : Už nejsem sám,
Protože Tebe má Lásko mám.

Chtěla bych, aby dnešní báseň byla pro vás povzbuzením. Možná právě teď hledáte smysl života, toužíte po lásce, přátelství. Cítíte se malí a zranitelní. Chodíte tam a zpět, hledáte místo, kde byste zakotvili. Jste jako malý člun uprostřed rozbouřeného oceánu. Vlny vás strhávají na všechny strany. Házejí s vámi, jako byste byli jejich hračka. Nebojte se. Věřte. Všechno má nějaký smysl. Bůh má dokonalý plán pro váš život. Ve správnou chvíli, na správném místě najdete všechno, co pro vás připravil. A bude to mnohem lepší, než jste si vysnili. Bude to dokonalé. Protože On je dokonalý ! 

13. února 2017

Stopy

Řekni mi, proč mám počítat ty dny ?
Nač čekat na zázrak, na nesplněné sny ?
Kam jít, když najednou cesta se ztrácí ?
Proč lidé nemají křídla jako ptáci ?
Včera tu ještě v písku byly
dvoje stopy, dnes jen jedny zbyly…

Jsou dny kdy všechno je krásné, dokonalé, jako z pohádky. A pak se to najednou změní. Bez upozornění. Jakoby scénář vašeho života začal psát někdo jiný. To, co bylo včera je jen smutnou vzpomínkou. Nevíte jak dál, nemáte tušení, co vás čeká za rohem. Zázrak nebo smrt ? Máte hlavu plnou otázek - Proč? Proč Proč? Zoufale hledáte odpověď. Věříte v Boha, ale máte pocit, že je na míle daleko...


Ještě včera tu byl ráj - svět plný dětské radosti a smíchu! Dnes je tu svět, kterému nerozumím. Ticho, slzy, bludiště cest. A jen jedná je správná. Kéž bych věděla která...



27. listopadu 2016

Láska jako z románu


Píšu a mažu, píšu a mažu, a marně si hlavu lámu, jak začít tenhle článek.
Proč neexistuje nějaká příručka na to, jak psát o lásce aniž bych vás odradila hned první větou?
Možná, že by mě někdo z vás nazval naivní puberťačkou která věří zamilovaným báchorkám.
Proč? Protože mám ráda knihy Nicholase Sparkse. A nejen to. Já jim věřím. Věřím, že láska, kterou tento autor popisuje není jen pohádkou, ale že může potkat každého z nás. Protože věřím, že Sparks popisuje lásku, jakou pro nás připravil sám Bůh - krásnou, dokonalou, nezkaženou. Vzácnou.

"Opravdová láska je vzácná a je to to jediné, co dává životu skutečný smysl" ( Nicholas Sparks, Vzkaz v láhvi) 
Neříkejte mi, že to není pravda, protože já tu lásku viděla. Ne na filmovém plátně, ne v romantické knize. V životě. A pokud takovou lásku napsal život, pak v ní budu věřit. Navždy.
Když se začtete do knihy Zápisník jedné lásky, uvidíte ty dva...


Muž, kterému leží na klíně rozevřený zápisník, zažloutlý a silně ohmataný.Žena, ztracená a vystrašená jež si uchovala jen ubohé zlomky vzpomínek na vzácnou lásku
Avšak potom jí on začíná předčítat.


Nicholas Sparks popsal lásku dvou lidí, která trvá na věky. Lásku, ve kterou lidé jen stěží dokážou uvěřit. Jenomže já Noaha a Ellie viděla. A chtělo se mi brečet. Dovolte mi vyprávět vám tento příběh:

Už jsou to víc než tři roky, kdy jsem pomáhala připravovat oslavu narozenin v domově pro seniory. Byl to nezapomenutelný zážitek. Všechny stařenky a stařečkové se na mě usmívali. Vařila jsem jim kávu, roznášela chlebíčky a zpívala společně s nimi Živijó, živijó, živijó, živijó. Pak jsme je spatřila. Seděli u stolu na opačné straně. On veselý, čilý, samý úsměv a legrace. Hrál na housle a bavil celou společnost starými dobrými písničkami. Ona na kolečkovém křesle, nemohoucí, odkázaná na pomoc svého manžela. Nemohla se sama najíst, napít, nemluvila jen pořád dokola tiše opakovala "Bože, Bože" On ji hladil po vlasech, líbal na čelo, krmil a opakoval ji jak moc ji miluje.
- Je to báječná žena. Hrozně moc toho pro mně v životě udělala. Když se v noci budí a má zlé sny, vždycky ji obejmu a utěšuji. Miluji ji a budu s ní do konce života. - říkal.
Byla jsem dojatá. Něco tak nádherného jsem doposud viděla jen ve filmech a v knihách. V tu chvíli jsem si opravdu uvědomila, jak velkou moc může mít láska.

"Jsi odpovědí na každou modlitbu. Jsi píseň, jsi sen, jsi šepot a já jen žasnu, jak jsem mohl tak dlouho žít bez tebe" ( N.Sparks, Zápisník jedné lásky)
Nevím, jestli ti dva ještě žijí, nebo už odešli za lepším, ale nesmírně bych jim chtěla poděkovat za to, co mě naučili a co dneska můžu říct vám: Milujte se, dávejte druhým to nejlepší z vás. Protože láska je víc než jen romantické večeře při svíčkách. Láska je to, co umíte dát druhému člověku. Láska je opravdová, silná a nic kromě vás ji nezničí. Jen člověk má moc zabít lásku, pošlapat, vyhodit. Jen Bůh má moc léčit a může vás naučit, jak milovat doopravdy. Uvěříte tomu ještě dnes ?

Nevíte co dál ?




21. listopadu 2016

8. díl - Ve společné domácnosti

Milí čtenáři,
možná jste se trochu divili, že se už dlouhou dobu neobjevil další díl. Hlavně jsem nepsala proto, že jsem nechtěla lhát. Seriál se jmenuje Mluvit, ptát se, milovat a protože jsem měla menší vztahovou krizi a to mluvení, ptaní a milování mi moc nešlo, nedovedla jsem si představit, že bych pro vás psala článek a přitom si vůbec nebyla jistá tím, že to co píšu, má opravdu smysl a funguje. Naštěstí jako všechny předchozí je již krize zažehnána a já se opět pouštím do psaní!
Minule jsme se věnovali společnému bydlení, tomu, jak by měl vypadat náš dům nebo byt. Dneska bych se chtěla podívat na to, jak by měla vypadat domácnost. S každým další článkem se budu víc a víc zaměřovat na věci, které by měli partneři řešit před svatbou ( nebo ve chvíli kdy se rozhodnou společně žít). Singlům se omlouvám, možná vás ty články už nebudou bavit. Přesto budu ráda za každého člověka, který si to přečte a komu to v něčem pomůže. Hlavně nezapomínejte, že společné rozhovory jsou základem. Není to hloupé, když některé věci řešíte dopředu. Je lepší vědět co čekat, než být pak nepříjemně překvapený :) Takže se hezky posaďte a dneska si rozdělíme úkoly! Nebojte, bude to krátké. Přeji hezké čtení :)

2. listopadu 2016

7. díl - Místo pro hnízdečko lásky

Přeji vám všem krásný den! Určitě jste si všimli, že jsem v pondělí nestihla napsat slibovaný článek. Místo psaní jsem se totiž věnovala rozhovorům v praxi. Přítel byl na víkend u mě v Polsku, takže jsem samozřejmě raději byla s ním než s vámi (ne, to není kruté!). Pak jsem zase měla hodně práce. Však to znáte. A teď ? Kontroluji emaily, vařím oběd, a místo psaní bakalářky, píšu tenhle článek. V minulém díle jsem slibovala, že dneska to bude trošku delší. Už jsme si promluvili o minulosti, přítomnosti, o svých radostech i strastech, a proto je na čase se posunout trošku dál...

24. října 2016

6. díl - Bez čeho nedokážeme žít

Krásné pondělí všem! Ještě jednou se moc omlouvám za minulý týden. Měla jsem toho hodně do práce a do školy a na článek mi prostě nezbyl čas. Ale dneska jsem zpět a spolu se mnou už šestý díl Mluvit, ptát se, milovat! Jsem moc ráda, že to čtete, necháváte komentáře, že se vám to líbí! Díky vám mám pocit, že to opravdu má smysl!! V minulém dílu jsme se věnovali strachu a obavám z budoucnosti. Dneska se vrátíme k příjemnějším věcem a budeme mluvit o tom, co nás baví a bez čeho si svůj život nedokážeme představit. Článek pro dnešek je opravdu krátký, takže ho zvládne přečíst každý :) Na toto téma se myslím není třeba rozepisovat, ale zároveň vím, že ho nesmím vynechat. Pokud máte rádi delší články, nebojte si, příští pondělí vám to vynahradím!

10. října 2016

5. díl - Strach z budoucnosti

Krásný začátek týdne všem! Ještě včera tu byl víkend a dneska už tu zase máme pondělí.
Nestačím se divit, jak ten čas rychle letí. Nedávno jsem přemýšlela, že začnu psát tenhle seriál, a dneska jsme už u pátého dílu. V posledním článku jsme vzpomínali na minulost a dneska bych se chtěla společně s vámi podívat do křišťálové koule budoucnosti. 

Strach, obavy, pochybnosti, aneb jaká bude naše budoucnost?

Udělat krok do neznámá se každému z nás pojí s obavami. Ať jsme sebevíc odvážní, milujeme adrenalin, rádi poznáváme nové věci, všichni alespoň jednou v životě budeme mít strach z toho, co nás čeká v budoucnosti. Je to přirozená reakce každého člověka na neznámé situace. Právě proto je dobré, když na to nebudeme sami a náš partner nám bude oporou. Podrží nás a pomůže udělat ten první krok.